|
 |
Sergej Lebeděv
Sergej Lebeděv (1981) žije střídavě v Moskvě a Berlíně a příležitostně se živí jako novinář na voné noze. Sedm let pracoval v geologických expedicích v severním Rusku a Střední Asii. Je autorem odborných sociologicko-filozofických prací, publicistických článků, poezie, esejí a především prózy, jejímž ústředním tématem je historická paměť ruského národa vyrovnávání se postsovětské společnosti s tím, co po sobě zanechal předchozí režim. V češtině zatím z jeho románů vyšly tři: Hranice zapomnění (Predel zabvenija, 2011), Děti srpna (Ljudi avgusta, 2016) a Debutant (Debutant, 2019). První z nich, který je dnes přeložený již do šestnácti jazyků, se zařadil na seznamy ruských cen Velká kniha a Národní bestseller. Velký úspěch měl i na mezinárodní úrovni, například časopis Wall Street Journal jej zařadil mezi 10 nejlepších knih přeložených do anglického jazyka a v Polsku byl nominován na středoevropskou literární cenu Angelus 2019.
Sergej Lebeděv v současné době žije mimo Rusko.
„Sergej Lebeděv nepíše o minulosti, ale o současnosti. Píše, že jsme ještě nepřežili a nepochopili Stalinovu éru. Perestrojka se zdá být již zapomenutou minulostí, ale Stalin žije. V devadesátých letech jsme byli všichni romantici, mysleli jsme si, že toto je – svoboda. Ale člověk, který prožil celý život v táboře, nemůže vyjít z brány a zítra být svobodný. Místo perestrojky a svobody – rozkradená země, Rusové bojují s Ukrajinci a znovu staví pomníky Stalina. V kostelech se modlí za velké Rusko. To už není generace Stalina, ale její děti. Děti jejích dětí. Nekonečné a temné spojení. Lebeděvovi hrdinové hledají cestu, způsob, jak roztrhnout tuto pupeční šňůru… “
Laureátka Nobelovi ceny za literaturu Světlana Alexijevičová
Sergej Lebeděv je pozoruhodný spisovatel, který má dva vzácné dary: jedinečnost stylu a přesnou vnitřní optiku, která mu umožňuje vidět a pocítit celou hloubku antropologické katastrofy, jež se odehrála v Rusku ve dvacátém století. Lebeděv rozpoznal to, co je pro většinu sovětských a postsovětských spisovatelů neviditelné.“
Vladimir Sorokin
|
