Nevelká novela je nabitá dějem a šokujícími dokumenty, např. směrnicí o rozebrání zařízení německých koncentračních táborů a jejich opětovném složení v táborech GULAGu, nebo směrnicí o zacházení se zlatými zuby vězňů zemřelých v sibiřských lágrech, většinu z nich však autor objevil během své výzkumné práce v ženevských archivech Červeného kříže.

Hlavní hrdinka románu Taťána Alexejevna, stará paní, se v marném zápase s Alzheimerovou chorobou pokouší převyprávět otřesný příběh svého života. Narodila se v Londýně na začátku 20. let 20. století. Spolu se svým otcem, který se stal diplomatem nového režimu, se vrátila do Ruska a po jeho smrti začala pracovat jako písařka a překladatelka pro ministerstvo zahraničí. Byla to doba masových čistek a řada jejích spolupracovníků ze dne na den zmizela. Taťáně procházelo rukama ohromné množství často šokujících dokumentů: o německých komunistech vydaných na smrt zpět do Německa, o stahování protifašistických knih z obchodů, o ruském velvyslanci ve Francii Nikolaji Ivanovovi, jenž byl kvůli svému kritickému postoji vůči Hitlerovi odvolán a ještě v době, kdy německá armáda pustošila východ SSSR, odsouzen do pracovního tábora za antinacismus. Mezi dokumenty, které se k ní dostaly, byly i opakované dopisy Mezinárodního výboru Červeného kříže, nabízející zprostředkování výměny zajatců či alespoň ulehčení jejich situace, na než však sovětské úřady odpovídaly tvrdošíjným mlčením. Osud Taťány a celé její rodiny se začal měnit, když v jednom ze seznamů zajatců objevila jméno svého muže a byla postavena před otázku, zda má v překladu jeho jméno uvést a tím na něj, na sebe i své děti přivolat hněv režimu, nebo jeho jméno vynechat, což však bylo stejně nebezpečné.

Napsali o knize

Rudý kříž je úchvatná kniha, nořící se hluboko do lidské duše, tak jak to dokáží velcí ruští autoři. Čtenář si trochu připomene Dostojevského (vina, hledání dobra a spásy) a hodně Axionova a Alexijevičovou a jejich popis teroru v každodenním životě SSSR.
    Le Figaro

Rudý kříž je románem o tom, jak sovětské úřady jakoby gigantickou gumou vymazaly statisíce životů. A to je také důvod, proč kniha vyvolala takovou nenávist mezi dnešními ruskými „vlastenci“ vyznávajícími heslo „1941–1945: Můžeme to udělat znovu“. Díky tomuto románu se naše generace dozvěděla pravdu a nyní si může vybrat: vědět, či nevědět.
    Boris Minajev, spisovatel

O autorovi:

Další tituly autora