|
Světlana Alexijevičová Válka nemá ženskou tvář (3. vydání)
Válka nemá ženskou tvář je knižní prvotinou pozdější laureátky Nobelovy ceny. Světlana Alexijevičová, tehdy třicetiletá, při jejím psaní poprvé použila žánr, který ji později proslavil a o němž někteří kritici hovoří jako o „románu hlasů“, poprvé zde sestavila text z autentických úryvků rozhovorů, jež vedla se svými hrdinkami. Autorka po čtyři roky jezdila s magnetofonem po Sovětském svazu a hovořila se stovkami žen, které bojovaly ve Velké vlastenecké válce. Všechny se přihlásily do Rudé armády dobrovolně a většina z nich ve velmi mladém věku šestnácti, sedmnácti let. Mozaika jejich vzpomínek ukazuje nehrdinskou stranu války, vypráví o špíně, zimě, hladu, sexuálním násilí, o utrpení a všudypřítomném stínu smrti. Je nepatetická, hluboce lidská a vydává působivé protiválečné svědectví.
Laureátka Nobelovy ceny za rok 2015 Světlana Alexijevičová (*1948 v bělorusko-ukrajinské rodině v městě Stanislav) je běloruská investigativní novinářka a spisovatelka. Ve svých knihách se zabývá dramatickými událostmi své země, jakými byly druhá světová válka – Válka nemá ženskou tvář (У войны не женское лицо, česky 1987), černobylská katastrofa – Modlitba za Černobyl (Чернобыльская молитва, česky 2002), válka v Afghánistánu – Zinkoví hoši (Цинковые мальчики) a rozpad Sovětského svazu – Doba z druhé ruky (Время second-hand, 2013). Všechny tyto knihy jsou součástí jejího velkolepého projektu jakési kroniky, vytvářené z autentických hlasů lidí, s nimiž se setkala, který nazývá Autobiografie jedné Utopie neboli Historie rudého člověka. Pracuje na něm již 35 let a vytvořila a vybrousila pro něj specifický žánr tvořený mozaikou úryvků stovek rozhovorů a interview s nejrůznějšími lidmi, nazývaný některými kritiky „románem hlasů“. Její knihy na pomezí beletrie a investigativní žurnalistiky byly přeloženy již do 43 jazyků, vyšly v 73 zemích a autorka za ně byla oceněna řadou prestižních cen v Německu, Švédsku, Polsku, Francii a USA, mimo jiné Herderovou cenou (1999), National Book Critics Circle Award (2005), Mírovou cenou německých knihkupců (2013), Prix Médicis essai (2013). 8. října 2015 se Světlaně Alexijevičové stala držitelkou Nobelovy ceny za literaturu za rok 2015. Alexijevičová byla jako důsledná kritička diktátorského režimu Alexandra Lukašenka perzekuována a v roce 2000 musela Bělorusko opustit. Žila v Paříži, Göteborgu a Berlíně. V roce 2011 se vrátila do Minsku, avšak její knihy jsou v její vlasti dodnes na indexu.
Doba z druhé ruky (3. vydání) Modlitba za Černobyl (2. vydání) Zinkoví chlapci (2. vydání) |
Ilja Barabanov a Denis Korotkov Naším obchodem je smrt |
Michail Zygar Válka a trest |
Vladimir Sorokin Den opričníka |
Milan Mareš Příběhy matematiky (2. vydání) |