Obalka Válka nemá ženskou tvář <i>(3. vydání)</i>
Tištěná kniha
  ISBN 978-80-7579-169-6
EAN 9788075791696
Edice Knihy Světlany Alexijevičové
Překlad Dvořák, Libor
336 stran , vázaná
Vydání 3. , vyšlo 13.04.2023
Doporučená cena 399 Kč
 
E-kniha
 
pdf ISBN 978-80-7579-024-8 (PDF)
epub ISBN 978-80-7579-022-4 (EPUB)
mobi ISBN 978-80-7579-023-1 (MOBI)
Cena: 259 Kč
E-knihu lze zakoupit na adresách
Kosmas
Palmknihy
Martinus
 
Ukázky
  Úvod knihy
 
Recenze a názory
 
Co ruské ženy zažily ve válce? (Daniel Konrád, Aktualne.cz, 8.2.2018)
Válka nemá ženskou tvář, ale naštěstí má Alexijevičovou (Josef Rauwolf, Česká televize, 8.3.2018)
Hodinky na ruce sovětského vojáka (Petra Procházkoví, Lidové noviny, 31. 3. 2018) , 253 kB
Cop spletený z ženských hlasů (Helena Kaftanová, Plav, 2/2019)
 

Světlana Alexijevičová
Válka nemá ženskou tvář (3. vydání)

Válka nemá ženskou tvář je knižní prvotinou pozdější laureátky Nobelovy ceny. Světlana Alexijevičová, tehdy třicetiletá, při jejím psaní poprvé použila žánr, který ji později proslavil a o němž někteří kritici hovoří jako o „románu hlasů“, poprvé zde sestavila text z autentických úryvků rozhovorů, jež vedla se svými hrdinkami. Autorka po čtyři roky jezdila s magnetofonem po Sovětském svazu a hovořila se stovkami žen, které bojovaly ve Velké vlastenecké válce. Všechny se přihlásily do Rudé armády dobrovolně a většina z nich ve velmi mladém věku šestnácti, sedmnácti let. Mozaika jejich vzpomínek ukazuje nehrdinskou stranu války, vypráví o špíně, zimě, hladu, sexuálním násilí, o utrpení a všudypřítomném stínu smrti. Je nepatetická, hluboce lidská a vydává působivé protiválečné svědectví.
Válka nemá ženskou tvář byla v Sovětském svazu vydaná poprvé časopisecky v roce 1984, o rok později následovalo knižní vydání a v roce 1986 vyšel rovněž její český překlad. Tato vydání však byla poznamenána řadou cenzorských zásahů. A tak se Alexijevičová ke své první knize po osmnácti letech znovu vrátila a zcela ji přepracovala: zrekonstruovala části, jež padly za oběť cenzuře, doplnila materiály, které si v době prvního vydání ještě sama nedovolila zařadit, přibyl rovněž zápis jejího rozhovoru s cenzorem a úryvky z vlastního deníku z doby, kdy kniha vznikala. V roce 2002 pak vyšla kniha v nové, definitivní podobě. Během patnácti let byla vydána ve 44 zemích a stala se autorčiným vůbec nejúspěšnějším dílem.

1. vydání vyšlo v roce 1987 v Lidovém nakladatelství.
2., přepracované vydání (ISBN 978-80-7579-021-7) vyšlo v roce 2018, přičemž textově se 2. a 3. vydání shodují, stejně jako jejich obálky.

  

O autorovi:

Laureátka Nobelovy ceny za rok 2015 Světlana Alexijevičová (*1948 v bělorusko-ukrajinské rodině v městě Stanislav) je běloruská investigativní novinářka a spisovatelka. Ve svých knihách se zabývá dramatickými událostmi své země, jakými byly druhá světová válka – Válka nemá ženskou tvář (У войны не женское лицо, česky 1987), černobylská katastrofa – Modlitba za Černobyl (Чернобыльская молитва, česky 2002), válka v Afghánistánu – Zinkoví hoši (Цинковые мальчики) a rozpad Sovětského svazu – Doba z druhé ruky (Время second-hand, 2013). Všechny tyto knihy jsou součástí jejího velkolepého projektu jakési kroniky, vytvářené z autentických hlasů lidí, s nimiž se setkala, který nazývá Autobiografie jedné Utopie neboli Historie rudého člověka. Pracuje na něm již 35 let a vytvořila a vybrousila pro něj specifický žánr tvořený mozaikou úryvků stovek rozhovorů a interview s nejrůznějšími lidmi, nazývaný některými kritiky „románem hlasů“. Její knihy na pomezí beletrie a investigativní žurnalistiky byly přeloženy již do 43 jazyků, vyšly v 73 zemích a autorka za ně byla oceněna řadou prestižních cen v Německu, Švédsku, Polsku, Francii a USA, mimo jiné Herderovou cenou (1999), National Book Critics Circle Award (2005), Mírovou cenou německých knihkupců (2013), Prix Médicis essai (2013). 8. října 2015 se Světlaně Alexijevičové stala držitelkou Nobelovy ceny za literaturu za rok 2015.
Alexijevičová byla jako důsledná kritička diktátorského režimu Alexandra Lukašenka perzekuována a v roce 2000 musela Bělorusko opustit. Žila v Paříži, Göteborgu a Berlíně. V roce 2011 se vrátila do Minsku, avšak její knihy jsou v její vlasti dodnes na indexu.

  

Další tituly autora
Poslední svědci
Doba z druhé ruky (3. vydání)
Modlitba za Černobyl (2. vydání)
Zinkoví chlapci (2. vydání)