|
Saša Filipenko Rudý kříž
Nevelká novela je nabitá dějem a šokujícími dokumenty, např. směrnicí o rozebrání zařízení německých koncentračních táborů a jejich opětovném složení v táborech GULAGu, nebo směrnicí o zacházení se zlatými zuby vězňů zemřelých v sibiřských lágrech, většinu z nich však autor objevil během své výzkumné práce v ženevských archivech Červeného kříže. Hlavní hrdinka románu Taťána Alexejevna, stará paní, se v marném zápase s Alzheimerovou chorobou pokouší převyprávět otřesný příběh svého života. Narodila se v Londýně na začátku 20. let 20. století. Spolu se svým otcem, který se stal diplomatem nového režimu, se vrátila do Ruska a po jeho smrti začala pracovat jako písařka a překladatelka pro ministerstvo zahraničí. Byla to doba masových čistek a řada jejích spolupracovníků ze dne na den zmizela. Taťáně procházelo rukama ohromné množství často šokujících dokumentů: o německých komunistech vydaných na smrt zpět do Německa, o stahování protifašistických knih z obchodů, o ruském velvyslanci ve Francii Nikolaji Ivanovovi, jenž byl kvůli svému kritickému postoji vůči Hitlerovi odvolán a ještě v době, kdy německá armáda pustošila východ SSSR, odsouzen do pracovního tábora za antinacismus. Mezi dokumenty, které se k ní dostaly, byly i opakované dopisy Mezinárodního výboru Červeného kříže, nabízející zprostředkování výměny zajatců či alespoň ulehčení jejich situace, na než však sovětské úřady odpovídaly tvrdošíjným mlčením. Osud Taťány a celé její rodiny se začal měnit, když v jednom ze seznamů zajatců objevila jméno svého muže a byla postavena před otázku, zda má v překladu jeho jméno uvést a tím na něj, na sebe i své děti přivolat hněv režimu, nebo jeho jméno vynechat, což však bylo stejně nebezpečné. Napsali o knize Rudý kříž je úchvatná kniha, nořící se hluboko do lidské duše, tak jak to dokáží velcí ruští autoři. Čtenář si trochu připomene Dostojevského (vina, hledání dobra a spásy) a hodně Axionova a Alexijevičovou a jejich popis teroru v každodenním životě SSSR. Rudý kříž je románem o tom, jak sovětské úřady jakoby gigantickou gumou vymazaly statisíce životů. A to je také důvod, proč kniha vyvolala takovou nenávist mezi dnešními ruskými „vlastenci“ vyznávajícími heslo „1941–1945: Můžeme to udělat znovu“. Díky tomuto románu se naše generace dozvěděla pravdu a nyní si může vybrat: vědět, či nevědět.
Původem běloruský spisovatel Saša Filipenko píše rusky i bělorusky. Narodil se v roce 1984 v Minsku, během studia se přestěhoval do Ruska. Po ukončení filologie na Petrohradské státní univerzitě pracoval jako scenárista na Prvním kanálu státní televize, odkud brzy přešel do opoziční nezávislé internetové televize Dožď. Filipenko je autorem čtyř románů: Bývalý syn (Byvšij syn, 2014), Záměry (Zamysly, 2015), Štvanice (Travlja, 2016) a Rudý kříž (Krasnyj krest, 2017). Jeho knihy jsou dnes přeloženy do osmi evropských jazyků. V roce 2016 se stal finalistou knižní ceny Ruskaja Premija.
|
Ilja Barabanov a Denis Korotkov Naším obchodem je smrt |
Michail Zygar Válka a trest |
Vladimir Sorokin Den opričníka |
Milan Mareš Příběhy matematiky (2. vydání) |