|
Marisa Madieriová Vodově zelená Vodově zelená – je autobiografická kniha, psaná formou deníku, v němž se střídají vzpomínky s deníkovými záznamy z let 1981–84. Marisa Madierová se narodila v italské rodině žijící ve Rijece, v poválečných letech zažila vystěhování z Titovy Jugoslávie, život v utečeneckém táboře v Terstu, léta v internátní řádové škole, problémy vystěhovalců v novém prostředí. Vzpomínáním na rodinu a líčením spletitých osudů četných příbuzných se určitým způsobem vyrovnává se svými zážitky a vztahy, zároveň podává velmi konkrétní obraz doby. Není to však klasicky memoárová kniha, nýbrž drobné črty, v nichž i velká dramata jsou vylíčena jen jakoby okrajově, náznakem, několika slovy. Do vzpomínek se prolíná přítomný život se svými radostmi i starostmi (Madierová už v té době bojovala s rakovinou, na niž o více než deset let později zemřela). Z textu psaného průzračně čistým, lehce plynoucím stylem vyznívá usmířený pohled na minulost i přítomnost, porozumění pro slabosti bližních, obdiv k jejich neokázalé statečnosti, poklidný pocit životního štěstí člověka, který umí žít daným okamžikem.
Marisa Madieriová (1938– 1996), žena význačného italské spisovatele Claudia Magrise, napsala dvě knihy Vodově zelená (1987) a Mýtina (1992) a několik povídek. Po vystěhování z rodné Rijeky žila a pracovala v Terstu. Deníková próza Vodově zelená, v jejímž názvu je obsažena pro autorku symbolická barva, byla přeložena chorvatštiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, slovinštiny a angličtiny.
|
Ilja Barabanov a Denis Korotkov Naším obchodem je smrt |
Michail Zygar Válka a trest |
Vladimir Sorokin Den opričníka |
Milan Mareš Příběhy matematiky (2. vydání) |