Na pozadí zimní krajiny v městečku na pobřeží Skotska se čtyři dvojice – matka a její dospělá dcera, její syn a dívka, které se chlapec líbí, dva pubertální kluci a dvě staré ženy, jimž v životě nezbylo nic než chození po pohřbech –, snaží najít své místo ve světě a uvědomit si, pro co stojí za to žít. Jak se příběh odvíjí, každý vztah odhaluje a zkoumá jiné období života. Hra je melancholickým, hloubavým portrétem, chápavě zachycujícím lidský úděl v jeho nejzranitelnějších momentech. Do daleka se táhnoucí zamrzlý oceán je obrazem neznámé budoucnosti, která pro jednoho znamená nekonečnou mnohost možností, zatímco druhého děsí jako symbol něčeho neznámého. A nad tím vším se rozpíná síla lásky a přátelství, neboť dokud nezahyne láska, máme naději. A pokud nemáme lepší variantu, nezbývá nám než hledat tu nejlepší možnou inspiraci v hodnotách, které jsme tisíckrát zavrhli, ale které se k nám znovu a znovu vracejí v nečekaných podobách.
-----------
V ohnisku příběhu britské autorky Sharman Macdonaldové, odehrávajícím se v městečku na pobřeží Skotska, se nacházejí čtyři dvojice: matka a její dospělá dcera, její syn a dívka, které se chlapec líbí, dva pubertální kluci a dvě staré ženy, kterým v životě nezbylo nic jiného než chodit na pohřby. Na pozadí zimní krajiny se jejich příběhy postupně prolínají. Chloe and Lily, staré ženy čekající na autobus a pročítající nekrology, ukazují na stálou přítomnost smrti, a způsob, jakým se s ní člověk může vyrovnat. Frances, které zemřel manžel, zamrzla ve své nerozhodnosti a neví, jak dál. Pomoct se jí snaží její matka Elspeth, avšak cestu k sobě si ženy hledají těžko. Alex, syn Frances, stojí na prahu dospělosti, jejímž zvěstovatelem je Nita, místní děvče. Na opačném konci životních etap vidíme adolescenty Sama a Toma. Jak se příběh odvíjí, každý vztah odhaluje a zkoumá jiné období života. Hra je melancholickým portrétem, s porozuměním zachycujícím lidský úděl v nejzranitelnějších chvílích. Do dáli se táhnoucí zamrzlý oceán je obrazem neznámé budoucnosti, která pro jednoho znamená nekonečné množství možností, zatímco pro druhého jen symbol neznámého. Velký úspěch zaznamenala filmová verze „Zimního hosta“, kterou v roce 1997 natočil Alan Rickman.

O autorovi: