Soubor legend o nejstarších dějinách Čechů vznikal postupně v průběhu pěti staletí a čím byli kronikáři od popisovaných dob vzdálenější, tím o nich jakoby věděli více podrobností. Názory laiků i odborníků na autenticitu těchto příběhů se měnily a různily – od přesvědčení o jejich nepochybné pravdivosti až po naprosté odmítání. Autoři dávných kronik byli oslavováni jako vzácní historici nebo zatracováni jako fantastové a obviňováni z falšování skutečností.
Ať už tyto příběhy vznikly jakkoliv a stvořil je kdokoliv, žily v českém národě a pomáhaly mu formovat jeho vlastní identitu po mnoho staletí. Staly se součástí státní ideologie a pronikly i do ceremoniálu korunovace českých králů. Zpestřovaly náš svět a v nepříznivých dobách se k nim lidé utíkali a zaštiťovali se jejich mýtickou symbolikou. Inspirovaly bezpočet domácích i zahraničních literárních i výtvarných umělců od hlubokého středověku až po nejžhavější současnost. Byly využívány i zneužívány, protože jim každý obyvatel naší země rozuměl. Postupem času tak ztratilo na důležitosti historické jádro oněch legend, protože staré pověsti české se během staletí samy staly svébytnou skutečností.
Ve dvacátém století se povědomí české společnosti o starých pověstech opírá zejména o Staré pověsti české Aloise Jiráska, který vycházel především z kroniky Václava Hájka z Libočan. Kniha Petra Maška, jež vznikla při přípravě výstavy Staré pověsti české v Národním muzeu, se snaží oproti Jiráskovu konceptu zpracovat i další významné epické motivy, tak jak se objevovaly ve třinácti dalších nejstarších českých kronikách. Text je doplněn rejstříkem jmen a informacemi o jednotlivých kronikářích.

---
Staré pověsti české Aloise Jiráska se opírají především o výbor motivů z kroniky Václava Hájka z Libočan. Kniha Petra Maška, vedoucího oddělení zámeckých knihoven Národního muzea, se snaží oproti tomu zpracovat všechny významné epické motivy ze čtrnácti nejstarších českých kronik a jejich postupnou proměnu a vývoj. Text je doplněn rejstříkem jmen a informacemi o jednotlivých kronikářích.

O autorovi: